Můžu říct, že už po prvních pár dnech doma a nechození do práce jsem měla pocit, že se ukoušu nudou nebo se prospím až do porodu. Byt naklizený, navařeno, vypráno a po dvou dnech nebylo do čeho píchnout. Konečně jsem si ale zašla k zubaři. Spát bych mohla bez přestávky, ale to taky nejde praktikovat dlouhodobě. I když mi to dělá problém, snažím se vstávat v rozumnou hodinu, abych neprospala celý den.
Naštěstí mám už parťačku. Moje sestřenice, která nám mezi svátky oznámila, že taky čekají miminko je na rizikovém kvůli zaměstnání již od začátku těhotenství. A tak jsme se dnes asi 4 hodiny vykecávaly nad hrnkem čaje a daly si společně oběd a bylo to moc fajn :-)).