Autor: Michaela Poštulková

Minulý týden se k nám nastěhovala rýma. Nenechala jsem nic náhodě, starší dceru odhlásila ze školky a rozhodla se nás zavčas kurýrovat. Kurýrování zahrnovalo i procházky, protože venku se nám všem dýchalo mnohem lépe a večer jsme se u teplého čajíčku všichni choulili pod dekou. Potud idyla, kdy soplíky byly čiré a za tři dny nebylo po rýmě ani památek. Hrdě jsem se poplácávala po rameni, jak jsem to všechno s dětmi zvládla….Samochvála ale smrdí a tak rýmička tento týden udeřila se vší parádou. K odřeným nosům se přidal i protivný suchý kašel, který děti budí i ze spaní. Ráno akorát utřu nosánky od hnusných žlutozelených soplíků, doplazím se na záchod, protože dítě číslo tři chce rovněž pozornost (aby se na něj náhodou nezapomnělo, tak se hlásí raním otočením mého žaludku) a už slyším: “Ma...

Uf! Je mi špatně a jsem unavená. V poledne jdu většinou spát i s mladší dcerkou, jinak bych do večera nejspíš nevydržela. Starší už bývá ve školce. Manžel po práci kmitá jak může, ale stejně večer padám do postele tak, že usínám už při tom pádu.  Naštěstí máme v tomto směru nad námi bydlící funkční prarodiče. Babička tedy odvádí starší dcerku do školky, když jde sama ráno do práce. Dědeček - který už je v důchodě - pak dopoledne bere mladší dcerku buď ven nebo si s ní chodí hrát k nám do bytu. Já se v těchto dopoledních časech snažím aspoň zafungovat natolik, abych nám uvařila oběd. Dědeček i malá jsou spokojeni, já toho do sebe moc nedostanu. Po odpoledním spánku už je to zase krapet lepší, takže hltám, co to jde. Upřímně obdivuji všechny, co to zvládají bez pomoci. ...