Blíží se období dovolených, proto je čas na klišoidní článek o cestování s dětmi. Pro většinu bezdětných je to jedna z nejoblíbenějších činností. I pro mě byla (a je), a přiznávám, že mi objevování nových a především vzdálených míst na mateřské chybí asi nejvíc. Ale nevzdávám se, děti rostou a cestování s nimi bude víc a víc jednodušší. Na následujících řádcích se zaměřím především na cestu samotnou – a to znamená na dopravní prostředek, který člověk použije, aby ty radosti všech radostí dostal z bodu A do bodu B a udržel naživu sebe i je.
Auto
Nejběžnější a nejvyužívanější prostředek jak pro cestování po městě, tak i na větší vzdálenosti. Čím jsou děti starší, tím lépe se s nimi autem cestuje. Miminko sice většinou v autě usne, ale přesto nevydrží tak dlouho sedět a být bezpečně připoutané. S prvorozenou dcerou bylo cestování za odměnu a s druhorozenou za trest. Nakonec jsme vždy delší cestu (dvě a víc hodin) ladili na noc, aby holky spaly. My pak mohli jet na jeden zátah bez zbytečných zastávek na kojení, svačinky, protažení, čůrání a minimalizovali tím otázky typu “kdy už tam budééém?”. Pokud ale cestujeme dál do zahraničí, pak je cesta cílem, kterou dělíme na jednotlivé akce a v případě potřeby přespíme někde v půli. Desetihodinová cesta na noc je sice fajn se spícími dětmi, ale celý týden v destinaci taky nemusí nastat fáze, kdy si člověk odpočine a dospí se. Takže už volíme jinou alternativu.
Vlak
Pro mě osobně velmi příjemný a pohodlný způsob cestování. A to i s dětmi. Výhoda je, že se člověk pohybuje kýženým směrem, ale zároveň není uvězněn v sedačce. Nejdelší cestu vlakem jsme zatím absolvovali do Chorvatska a to celých 17 hodin. Mladší dcerce v té době bylo 8 měsíců. V noci jsme se mohli natáhnout a já v případě potřeby kojit. Druhý den jsme se probudili nejen v Chorvatsku, ale i víceméně příjemně odpočatí a především s odpočatými a nepokrčenými dětmi.
Autobus
Autobus naopak považuji za nejnepříjemnější způsob cestování a na delší tratě s malými dětmi prakticky nemožný. Přestože to není vyžadováno zákonem, cestování s dětmi do tří let není podporováno nebo si rodič musí přinést do autobusu vlastní autosedačku, se kterou se bodě výstupu samozřejmě musí tahat nebo zaplatit úschovnu.
Letadlo
Vím, že pro mnoho rodičů je cestování letadlem s dítětem naprosto v pohodě. Já k nim bohužel nepatřím. Potomek řvoucí přes celé letadlo bez možnosti jej jakkoliv vypnout byla dlouho moje noční můra. Připouštím, že i hodně přiživována manželem, který naše svobodné a bezdětné cesty ve společnosti malých dětí v letadle špatně snášel. Navíc vždy trpěl na bolesti v uších při vzletu a měl obavy, že to naše holčičky podědily. Takže cestování letadlem s dětmi nás teprve čeká. Nicméně už teď vím, že to nebudou cesty přes Atlantik ani přes Asii, ale v míře únosné pro ostatní cestující. A samozřejmě i pro nás.
Loď
S cestováním lodí rovněž nemám s dětmi zkušenost, ale mám zkušenost jako dítě. Bohužel ne zcela pozitivní. Má paměť sahá jen k obrazům lodi a kyblíku, do kterého jsem nepřetržitě zvracela. Takže tomuto typu cestování se s malými dětmi budu vyhýbat do té doby, než mě jejich žaludky přesvědčí, že snesou větší množství kinedrylu.