Tak nějak si užívám. Konečně si užívám to, co prožívám. Rostoucí bříško, své plány (jo, vyrazíme na dovolenou!), přípravy. Skoro není o čem psát, protože jsem šťastná. Ale možná právě to stojí za poznámku. Nevím, jak to máte vy, ale já jsem člověk, který se neustále trápí. Pořád hledám chyby, nedostatky, sleduji, co bych měla zlepšit, změnit, co jsem si přála mít jinak. A pak mi život uniká mezi prsty, já se ohlédnu a říkám jen: zatraceně, léto v háji a já si ho vůbec neužila! Ale s tím je čas přestat. Potřebuji více prožívat to „tady a teď“. Protože vím, cítím, že teď tu bříško je a za půl roku už nebude, za půl roku už budu mít miminko v náručí a už to ani nebude novorozenec! Čas neúprosně letí a já musím víc žít a méně se trápit.