Když mi tuhle knihu mamka podala, polilo mě horko. Přesně tenhle typ knih nenávidím. A taky nesnáším slovo koučink. Už vůbec nepotřebuji, aby někdo hodnotil, zda jsem dobrá matka, nebo ne. Když jsem donesla knihu domů, nesetkala se s pochopením ani u partnera. Pár pohrdlivých slov a letěla do zásuvky v nočním stolku…
Protože jsem stále doma na kontrolce a do práce se již nevrátím, mám dost volného času – a dost času sama pro sebe. A tak jsem při odpočinku v posteli po knize sáhla. S odporem. Samozřejmě.
Byla jsem ale nakonec docela překvapená, protože tohle rozhodně není kniha o tom, jak být dobrá máma. Je to kniha, která pojednává o tom, jaké potíže v hlavě nastávající maminky či čerstvé maminky mohou nastat. A pomáhá se s nimi vyrovnat. Rozhodla jsem se proto, že si knihu přečtu.
Nikdy jsem neslyšela nic o takové poporodní depresi. Laktační psychóze. Trošku mě to vyděsilo. Ale řekla jsem si, že budu číst kapitoly, které se mě týkají aktuálně, na ty poporodní bude ještě čas.
Porod je přirozená součást života ženy, společnosti, lidstva. Přesto je s ním spojena řada mýtů i tabu. A v dnešní instadobě také potřeba světu ukázat, že já jsem ta nej matka. I to na psychiku působí. Nevím, jestli je tahle kniha spásná. Věřím ale, že v ní najdu odpověď alespoň na některé své otázky.