Původně jsem se chtěla zamyslet pouze nad mužem, se kterým sdílím lože i život a jeho přítomností u porodu. Nakonec mě ale napadá, co vlastně ti ostatní muži u porodu?
Kromě dítěte mužského pohlaví, mohou být u porodu přítomni ještě muži – lékaři a případně muži – medici. Nejsem si jistá, jestli existuje nějaký porodní asistent, co se týče vzdělání určitě žádná diskriminace ohledně pohlaví není. Otázka je, jak by se to líbilo nastávajícím maminkám. V následujících odstavcích popisuji svou osobní zkušenost s lékaři a jen dodávám, že opravdu netrpím žádnými předsudky. Nicméně, porod je zvláštní událost, a za sebe mohu jen říct, že čím méně mužů u něj vidím, tím pro mě osobně lépe.
Muž – medik
Patřím k těm, co z větší části nemají problém, když se na nich budou budoucí mladí lékaři učit. Tedy, patřila jsem k nim. Mediky jsem většinou zažívala před porodem, kdy jsem pravidelně docházela na ozvy a vyšetření do nemocnice. V nemocnici se lékaři i studenti dost střídali, což by mi nevadilo. Ani mi nevadí, když jim budu “pokusným králíkem”. Pokud mi to sdělí. Pokud se mnou komunikují a vysvětlí mi, co se bude dít. Pokud se mnou zacházejí jako s člověkem a ne jako s biologickým materiálem, uvnitř něhož je plod. To, že při diagnóze nemluvil student se mnou, ale s vyučujícím, byla v mém případě výlučně doména mladých mužů.
Muž – lékař
Tady navážu na mediky. Ten neempatický systém si bohužel asi předávali jeden na druhého. Rodička je pro ně zřejmě třináctiletá puberťačka, co se nedokáže za sebe rozhodovat. Dalším smutným bodem je, že mají tendenci porod urychovat. V jejich očích to samozřejmě znamená ženě ulevit, nicméně si stojím za tím, že mají úlevu nabízet a ne ji vnucovat.
Zažila jsem obě varianty: muže lékaře, který v mé přítomnosti mluvil jako “o ní”, “dejte jí tohle a tohle”, bez pozdravu bolestivě provedl vnitřní vyšetření. Mám velké pochopení pro zaneprázdněnost lékařů, nicméně “Dobrý den” a “Provedu vnitřní vyšetření” může sdělit při nasazování rukavic. U druhého porodu jsem zažila zase opačný příběh: muž – lékař mi vysvětlil, co bude dělat, jestli je to v pořádku, ptal se jak se cítím, nabídl možnosti, jak ulevit. Když byl porod stále nepostupující, opět mi lékař nabídl možnosti a bez nátlaku vysvětlil, co doporučuje a jaké jsou výhody a nevýhody.
Další věcí je, že v současné době fyziologický porod vede porodní asistentka a tak budu radši, když se u porodu setkám s lékaři jen na nezbytně nutnou dobu. Ideálně vůbec. To totiž znamená, že je vše v pořádku.
Muž – partner
Téma doprovodu u porodu čeká dřív nebo později každou dvojici. Ty ženy, které svého partnera u porodu chtějí, začnou s nenápadným či nápadným vyptáváním někdy ve chvíli, kdy si musí pořídit první volnější kalhoty.
I já byla tento případ a manžela jsem se nakonec zeptala, jestli chce být přítomen. Naši přátelé v okolí ho spíš z legrace krmili historkami, kolik tam nebylo krve, že byla i na stěnách, jak se tam muselo vymalovat atd. Pak přišly ale ty reálné, a ne vždy příjemné příběhy o akutních císařských řezech nebo jiných komplikacích, kdy “odpovědnost a rozhodování” o ženě přebírají v nepřítomnosti muže zdravotníci, v jeho přítomnosti nicméně on. A je to taky on, kdo zná ženina přání a má tu vůli je případně prosadit.
O porodu a o tom, jak to probíhá jsme nakonec diskutovali a prošli předporodním kurzem. Tam nám mimo jiné sdělili, že pokud není s ženou nikdo na pokoji, neprovádí bonding, protože nemají dost personálu na to, aby ženu s miminkem ohlídali (k vnitřním podmínkám první nemocnice, ve které jsem rodila, se vyjadřovat nebudu). Protože jsme tento akt považovali za důležitý, nakonec dost nakopl mého muže, že se mnou tou zkušeností projde.
První porod byl nakonec dlouhý a náročný a já děkovala za to, že tam se mnou byl a že viděl, jak naše dítě přišlo na svět. A jak se z nás stala rodina.
U druhého porodu už ani nepřemýšlel, jestli tam bude nebo ne, prostě automaticky počítal se svou přítomností. A opět byl skvělý a úžasně nápomocný. Ne kvůli tomu, že až žena projde martiriem kontrakcí, tak přestřihne pupeční šňůru. Jeho role byla mnohem důležitější než fyzická přítomnost. To on tvořil moji psychiku, dodával důvěru. Nebyla jsem sama. Byl tam někdo, kdo mě zná, kdo mě podpoří. Kdo mi otře slzy a řekne mi, že to zvládnu. Kdo mě celou dobu bude držet za ruku (a kňourat že jsem mu ji chudáčkovi rozmačkala). Kdo mě políbí ve chvíli, kdy mi naše děťátko dají na břicho.
Muž se nemusí učit uvolňující masáže, ani techniky dýchání. Nemusí si číst informace o tom, jak to probíhá. Stačí, že tam je v tu chvíli. S ní a pro ni. A pak pro ně.