Bez názvu – 1

Sváteční wellness v nemocnici

Vánoce u nás proběhli v klidu. Bohužel povánoční čas mezi svátky už ale tak poklidný nebyl. Znáte to, než začne nějaká ta vánoční pohoda, musíte podstoupit po štědrém dni ještě pár návštěv. Po té poslední návštěvě – dvacátéhošestého jsem zažila snad nejhorší noc, co si pamatuji.

Už po cestě domů jsem se necítila dobře, začalo mi být nějak nepohodlně. Lehla jsem si do postele, pustila si film a kolem desáté hodiny jsem usnula. Už o půlnoci mě ale probudily hrozné křeče do břicha a nedaly mi spát. O pár chvil později se k tomu přidalo ještě zvracení, které přicházelo zhruba každou hodinu – ježiš, nesnáším zvracení. A v tomto duchu se bohužel nesla celá naše noc. Michal (přítel) byl moc ochotný a soucítil semnou, staral se o mě, jak mohl, nespal kvůli mě snad do 3 ráno. Když usnul, já jsem ještě asi třikrát běžela na záchod a vyčerpáním jsem nakonec usnula také. Druhý den jsem byla šíleně slabá a hrozně vyprahlá – všechno co jsem se snažila vypít, jsem o pár chvil později vyzvracela.

Dopoledne jsem po probuzení zkoušela, zda se něco nezměnilo a napila se trochu vody, ale do pěti minut se také rozhodla mě opustit. To samé odpoledne, když jsem se snažila vypít alespoň trochu čaje. Už jsem nevěděla kudy kam a zavolala jsem tedy svému doktorovi a popsala mu svůj problém. Doporučil mi jet přímo do nemocnice, aby se náhodou něco nezanedbalo a upozornil mě na komplikace, které by mohly nastat a tak jsme s přítelem pro jistotu vyrazili.

Nejdříve jsem poskytla sestřičce, která mě přijímala veškeré informace, které potřebovala. Pak mě poslala na monitor, kde zhruba 45 minut přístroj snímal srdce miminka a můj tep. Toto vyšetření bylo docela zdlouhavé, člověk je přeci jen nervózní, zda se něco neděje. Poté už si mě ale převzal doktor, který musel zkontrolovat, zda náhodou není tělo nakloněno porodu – naštěstí i tohle bylo v pořádku. Poté pro jistotu ještě ultrazvuk. S úlevou, že miminko prospívá, jak má přišla ale ještě jedna zpráva. Že si mě v nemocnici nechají, protože to vypadá na nějaký zánět střevního traktu a když všechno včetně tekutin vyzvracím, nemůžu dát dítěti to, co potřebuje a už lačním příliš dlouho. Ještě to odpoledne jsem se tedy ocitla na nemocničním pokoji a do žil mi sestřičky na rozkaz doktora vpravovali infuze, aby doplnily živiny, které mi od té hrozné půlnoci chyběly.

Musím říct, že ráno po těch 3 kapačkách jsem se ihned cítila mnohem lépe. Druhý den jsem byla o poznání silnější. Následoval jeden celý den na lůžku, nevolnosti postupně ustupovaly. Byla to docela nuda, ale pořád jsem se uklidňovala tím, že mě brzy pustí domů. A další den ráno jsem podstoupila ještě odběry a kontrolu u gynekologa a po dvou nocích můžu odejít domů. Musím říct, že všichni v nemocnici byli moc hodní a ochotní a moc za to kadaňské nemocnici děkuji 🙂!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.