Dnes jsem si myslela, že si přispíme. Je víkend. Ale to bych doma musela mít lenocha jako jsem já. Manžel nás zbudil s pozvánkou na hory. Pojedeme bobovat. Jsem sice před porodem, ale kdo by odolal.
U nás není ani vločka sněhu, ale máme to něco přes jednu hodinu do Krušných hor. V autě se mi dělá špatně, nejen že mě bolí záda a krční páteř, ale zvedá se mi žaludek. Ale abych se přiznala, nemám ráda klikaté cesty a zatáčky i jako netěhotná.
Tak jsem tu. Sněhu kolem dvaceti centimetrů, halda lidí a uřvaných dětí. Napřed zkouknu naší malou, jestli je dostatečně zahalená. Jsem tzv. matka oblíkačka. Hlavně ať má čepici na uších, šálu tak širokou, že není ani vidět jak se směje a několik párů rukavic. To myslím na výměnu, zkušené matky už vědí, že nejhorší na horách je uplakané dítě se zmrzlými prsty.