Je to tady – stres. A tentokrát není z těhotenství ani z výbavičky, ale z bratra: žení se! Šaty – nemám! Boty – mám, ale neobuju je, protože otoky! Nálada – nemám! Svatební dar – nemám!
Jsem z toho ze všeho rozmrzelá a vůbec si neužívám přípravy, je to pro mě spíše za trest. Tak jen doufám, že alespoň jídlo bude na svatbě dobré, protože sice stále nemám prapodivné chutě na divné kombinace, ale chuť na jídlo, tak to mám pořád.
Teď tu do sebe házím košíček plný svatebních koláčků a půjdu se odvalit. Co na tom, že bříško ještě ani pořádně vidět není, stejně si připadám jak soudek.