Církevní obřady
Prožila jsem své první svaté přijímání. Tedy ne, že bych jen podstoupila osobně, ale jako svědek přijímání mého synovce a zároveň kmotřence. Celá událost ve mě zanechala zajímavou filozofickou stopu, o kterou mám chuť se podělit.
Křesťanství a katolická víra mě, jako většinu narozených v komunistickém Československu a vyrůstající ve městě, docela dost obcházela. Nebyla jsem křtěna, biřmována ani neprošla jinou svátostí. Do kostela jsem se chodila jen koukat na Betlém s prarodiči a v rané dospělosti na Půlnoční s kamarády (protože předtím se chodilo na pivo).
Když se můj bratr pak oženil do katolického Polska, začaly se všechny tyto církevní obřady vyskytovat v mém životě mnohem častěji. Ze začátku jsem moc nechápala liturgii, zpěvy, ani eucharistii a vlastně to pro m...