Máme se báječně. Tedy až na to, že nás poslední 3 večery trápí prdíky. To je řvu a naříkání… Přítel potom kolem nás nervózně poskakuje a ptá se, jestli si nemá Zuzanku vzít k sobě a ať něco dělám, aby už neplakala. Já se samozřejmě snažím co to jde, ale Michal má prostě pocit, že to zvládne lépe a to mě trochu rozčiluje.
Také jsme objevili kouzlo zvuku vysavače. Když nemůže Zuza zabrat a pláče, zapnu na mobilu zvuk vysavače a v tu ránu je vyhráno – zvuk jí uklidní a usne.
Z postele vylézáme až kolem 10-11, Zuzanka v noci krásně spí – asi je po mamince :-)). Kojím každé 3 hodiny a vesele vyspáváme až skoro do oběda… Tatínek je v práci, takže na ten oběd naštěstí nikdo nečeká. Po snídani při hezkém počasí couráme s kočárkem po městě nebo jdeme za mou mamkou do vedlejší vesnice po polní cestě na kafe. Je to moc fajn, denně nachodím podle mých chytrých hodinek něco kolem 8-10 kilometrů a bilance poporodních kil je následující, zbývá mi shodit ještě 5 kilo z dvaceti.
Zítra jedeme do Plzně. Do ZOO. Konečně je počasí na výlety, už se těším.