Tak je to tu zas, svátek všech zamilovaných. Nejsem valentýnský typ. Ale poslední dny jsem citlivá až na půdu… Takže mě to bere a fakt bych chtěla bonbony. Nebo kytku. Nebo kytku a bonbony. Nebo alespoň pusu. Ale zdá se, že se žádná překvapení konat nebudou.
Takže já si uklidím kuchyni a mohu se vesele odebrat do postele, protože u nás se romantika nekoná. Jenže upřímně, ani do té postele se mi nechce. Už nevím, jak bych si lehla, vše mě bolí, přes břicho nevidím nejen na špičky, ale ani na stůl před sebou. Nějak mě to bříško zmáhá. Ale přitom je tak moc krásné si jej hladit!