A je to tady… Miminko, na které jsem se devět měsíců připravovala a těšila je tady s námi. Sama nemůžu uvěřit tomu, že jsem tenhle malý uzlíček nosila tolik měsíců pod srdcem. Po třech dnech v porodnici nás pustili domů a tak začal týden, kdy jsme si na sebe všichni zvykali a zvykali si na nový režim a povinnosti v domácnosti.
Největší změna to byla pro starší sestřičku, která najednou nebyla doma jediná, o kterou rodiče jeví zájem. Naštěstí jsme to nějak ustáli a první týden zvládli bez větších problémů. Malá Meda, jak jsme ji pojmenovali, hezky přibírala a jen za tři dny přibrala 250 g. S kojením tedy problém nebyl, i když mě to kojení bolelo jak čert. Měla jsem ale zkušenost, že mě to bolelo i s první a ještě mnohonásobně víc. A taky mě to přestalo, jak si bradavky na kojení zvykly. Takže jsem byla odhodlaná vydržet, i když se to někdy neobešlo bez slz.