Štítek: Veronika

Tenhle týden byl ve znamení kojení a vážení, aby na další kontrole Meda neměla zase nízký váhový přírůstek. Tyhle ty tabulky jsou zlo. Rodiče jsou pak nervózní a myslím, že se to přenáší i na miminko, protože tenhle týden nebyla Meda úplně spokojený mini človíček. Naštěstí v noci ví, že se spinká a i když ne vždycky jí to jde, snaží se. A my jako rodiče se snažíme neztrácet trpělivost i přesto, že jsme kolikrát pěkně nevyspalí. Známe to ale, jak to bylo s tou první, takže víme, že je to vždycky jen období a všechno se to u těch miminek rychle mění. Zkoušíme ji dávat na bříško, aby co nejvíc posilovala krk a taky, aby jí tolik nebolelo bříško. Zatím to vypadá, že se jí na bříšku docela i líbí. Přemýšlím nad tím, že bych si pořídila nosítko, protože přes den se ráda nosí v náručí, a...

Jeden týden utekl jako voda a už jsou naší holčičce dva týdny. Naštěstí je to zatím hodný miminko, který rodiče zatím moc nepotrápilo. V noci se snaží spinkat. Párkrát už se stalo, že spala i šest hodin v kuse. Což je pro novopečené rodiče úplně nejvíc. Občas si zabrečí, když jí bolí bříško. Když ji ale dáme do klubíčka a pomáháme kopat nožkama, bříško povolí a je z ní zase to spokojený miminko. Každý den jezdíme na procházky s kočárkem, aby se Meda provětrala na čerstvým vzduchu. Za tenhle týden tolik nepřibrala, takže nám doktor na kontrole řekl, že ty noční pauzy musíme zrušit a malou Medu na kojení budit. To není úplně lákává představa, ale co by rodič pro svoje dítě neudělal :)

A je to tady... Miminko, na které jsem se devět měsíců připravovala a těšila je tady s námi. Sama nemůžu uvěřit tomu, že jsem tenhle malý uzlíček nosila tolik měsíců pod srdcem. Po třech dnech v porodnici nás pustili domů a tak začal týden, kdy jsme si na sebe všichni zvykali a zvykali si na nový režim a povinnosti v domácnosti. Největší změna to byla pro starší sestřičku, která najednou nebyla doma jediná, o kterou rodiče jeví zájem. Naštěstí jsme to nějak ustáli a první týden zvládli bez větších problémů. Malá Meda, jak jsme ji pojmenovali, hezky přibírala a jen za tři dny přibrala 250 g. S kojením tedy problém nebyl, i když mě to kojení bolelo jak čert. Měla jsem ale zkušenost, že mě to bolelo i s první a ještě mnohonásobně víc. A taky mě to přestalo, jak si bradavky na kojení zvykl...

A je to tady. Den D nastal. Už ráno jsem cítila lehké kontrakce, které mě probudily asi v 5 ráno. Postupně zesilovaly, až jsme se rozhodli, okolo oběda, že raději vyrazíme směr porodnice. Přece jen je to víc jak půl hodiny cesty a já rodím podruhé. Říká se, že je to pak rychlejší. Do nemocnice jsme dorazily někdy o půl 1 a trvalo víc jak půl hodiny, než mě vzali na příjem. Potom mi natočili monitor, udělali vstupní vyšetření, kde mi řekli, že jsem otevřená na 3 centimetry a odhadovali porodní váhu miminka na 3,6 kg. Ve 14 hodin jsme přišli na porodní pokoj. Říkala jsem si, že si chvíli odpočnu a v 15 hodin, že si dám teplou sprchu, která by mi mohla pomoct rozjet porod. Jen jsem si lehla, tak asi za deset minut mi praskla voda a kontrakce, které byly do té doby relativně mírné, ext...

Tenhle týden pro mě byl už náročný jak fyzicky, tak psychicky. Přece jen se neúprosně blíží termín porodu. A čím blíž tomu konkrétnímu datu jsem, tím víc jsem nervózní. Po dvou potratech jsem se bála, abych miminko v pořádku a ve zdraví donosila. Na druhou stranu jsem rozhodně nechtěla přenášet přes termín porodu. Což zatím tak vypadá. Fyzicky je to taky už dost náročné. Problém je totiž úplně všechno a pro spadnuté věci na zem už se kolikrát ani neohýbám. Na druhou stranu jsem se rozhodla, že zkusím miminku pomoct ven nějakým výraznějším úklidem. Takže jsem doma celý dny vysávala, vytírala, vyklízela a třídila skříňky v kuchyni a ložnici. Před prvním porodem jsem celý den natírala futra a nakonec mi praskla voda (tenkrát samozřejmě neplánovaně. Tentokrát ani to šúrování po domě nijak...

A je tady týden, kdy jsem rodila svojí první dcerku. Každý mi sice říká, že každý dítě se narodí jinak, ale pro mě je to jakýsi milník a porod tím pádem očekávám každým dnem. Tento týden jsem byla na kontrole u doktora, kde jsem zjistila, že jsem opět přibrala další skoro tři kilča a jsem na váze plus 15 kilo. Vím, že je většina váhy v břiše, ale i tak je to pro mě prostě VÁHA. Doktor změřil mimčo a odhad váhy je v tuhle chvíli 3 kg. Při prvním těhotenství jsem měla den před porodem odhad váhy taky 3 kg a Emma se narodila s krásnou váhou 3,8 kg. Tak se docela bojím, aby to nebyl stejný případ, ale zase už je to pár let, tak doufám, že se s odhadem trošku zlepšil a ta váha přibližně odpovídá. Na kontrolu si mě pan doktor pozval přesně za dva týdny, takže v den, kdy mám termín porodu. Ta...

I když se to může někomu zdát zvláštní, my stále nevíme, jaké jméno bude mít naše miminko. Tím, že nevíme, jestli to bude chlapeček nebo holčička, máme dvakrát tak větší "práci" s vybíráním jména. Okolí začíná být trošku nervózní, že nejen že neví, co se nám narodí, ale nevědí ani jméno :). My máme pár tipů. U holek asi pět vybraných jmen a kluka tři. Ale nic není jistého, takže jsme se rozhodli, že nikomu říkat naše tipy nebudeme, a se jménem pro miminko se rozhodneme těsně po porodu. Vyhneme se ním také tomu, že nám budou ostatní říkat, že tohle jméno se jim líbí a tohle zase ne a sami za sebe se, bez ovlivňování ostatních, pojmenujeme svoje miminko. Po fyzické stránce se cítím stále stejně, jen ten pohyb začíná pomalu, ale jistě víc a víc omezený. Obzvlášť oblíkání ponožek a o...

Porod se blíží závratnou rychlostí a do termínu mi zbývá míň jak čtyři týdny. Tenhle týden jsem vyprala všechno oblečení, dečky, zavinovačky, peřinky,... Připravila jsem si postýlku, všechno vyžehlila, narovnala do skříněk, připravila plínky, no prostě jsem se snažila udělat všechno tak, abych měla všechno připravené, až přijedeme s malým miminkem z porodnice a nemusela se tak honit narychlo hned po porodu. Také jsem poslala na kontrolu monitory dechu do Jablotronu, odkud monitory mám. Své monitory dechu kontrolují zdarma a člověk má tak jistotu, že používá fungující věc, která může miminku zachránit život. Také jsem byla na kontrole u doktora, kde jsem zjistila, že jsem během dvanácti dnů přibrala 2,5 kila. Jak to šlo ze začátku pomalu, tak jsem teď začala přibírat vcelku závratnou...

A jdeme do poslední čtvrtiny… Ráda bych tady psala, jak si to všechno užívám. Ale upřímně, dneska jsem 29+6 týden, ale pocitově si přijdu, že jsem tak týden 36. Bolí mě snad všechno, co může. Záda, kyčle, mám křeče do nohou, dělá mi problém vstávat ze sedu, natož z leže, pálí mě žáha tak, že párkrát už mi bylo tak zle, že jsem myslela, že to vážně nezvládnu. Malý v břiše mě kope tak, že mám pocit, že se prokopne každou chvíli ven. A když kope směrem dolů, tak to tak šíleně bolí, že mě to vyřazuje úplně z provozu. ALE! Snažím se fungovat, snažím se na to nemyslet a pevně věřím, že to ještě nějaký ten týden oba vydržíme takhle spolu. Protože i když je to náročný, vím, že ženský tělo je zázrak. A to, co, moje tělo zvládlo za poslední rok je neskutečný a za to všechno jsem mu neskonale vd...