Kdyby se počasí už konečně rozhodlo, jestli máme vyndat plavky nebo kožichy, pak by náš rodinný život byl víceméně poklidný. Já se cítím dobře a mám i nějakou energii na to, abych byla schopná s dětmi trávit většinu času venku. Tam je to paradoxně ještě větší pohoda, protože holky posazené do písku jsou docela dlouho schopny se zabavit samy. Já si aspoň můžu užívat rostoucího břicha, které teď pořád hladím. Občas se probere ze spánku i miminko a dá najevo svou přítomnost jemným šimravým pohybem. Jediná mračna na tomto nebi jsou zápisy do školek a rozhodnutí o nepřijetí. Sice mi bude pokračovat mateřská dovolená, ale je více než evidentní, že kolektiv našim holkám svědčí víc než pomalu tloustnoucí maminka. Takže nezbývá než čekat, jestli se místo neuvolní.