Už se to blíží. Díky bohu. Už ti začíná být někdy nepraktické – ohnout se pro něco, 5x za sebou rychle vstát, protože si na něco vzpomenu nebo se pořádně vyspat! Moje tělo, konkrétně to velké kulaté břicho mě pomalu ale jistě připravuje na noční vstávání. Usínám pozdě, v noci stojí spánek za nic a už ani nevím, jak vypadá ráno. Z postele totiž vstanu minimálně dopoledne. Jinak se cítím fajn. Věřím, že mi nakonec malá Zuzka bude v břiše chybět i když je to teď někdy spíše překážka v normálních věcech, jako třeba obouvání bot. :-))
Přemýšlíme s přítelem o koupi větší postele, ta naše nám začíná být nepříjemně těsná, máme totiž lůžko jen 140cm, tuto postel jsem si přivezla před třemi lety ještě od rodičů, když jsme se stěhovali, protože byla relativně nová. O víkendu se tedy pojedeme podívat do toho známého švédského giganta a po nějaké se podíváme.
Večer nás čeká návštěva u sestřenice – slaví narozeniny. Těším se na společnost. Čeká nás nealkoholická oslavička, protože sestřenice Kačka je těhotná, já stále taky a třetí kamarádka už dítko má na světe. To mi ale vůbec nevadí, těším se, až si zase všichni po nějaké době řekneme, co je nového.