Uf! Je mi špatně a jsem unavená. V poledne jdu většinou spát i s mladší dcerkou, jinak bych do večera nejspíš nevydržela. Starší už bývá ve školce. Manžel po práci kmitá jak může, ale stejně večer padám do postele tak, že usínám už při tom pádu.
Naštěstí máme v tomto směru nad námi bydlící funkční prarodiče. Babička tedy odvádí starší dcerku do školky, když jde sama ráno do práce. Dědeček – který už je v důchodě – pak dopoledne bere mladší dcerku buď ven nebo si s ní chodí hrát k nám do bytu. Já se v těchto dopoledních časech snažím aspoň zafungovat natolik, abych nám uvařila oběd. Dědeček i malá jsou spokojeni, já toho do sebe moc nedostanu. Po odpoledním spánku už je to zase krapet lepší, takže hltám, co to jde.
Upřímně obdivuji všechny, co to zvládají bez pomoci.