To slovo zní to skoro roztomile. Ovšem, ti co skutečně zažili novorozenecké koliky, přirovnávají tohle období k nikdy nekončícímu peklu, kdy vás od psychiatrické léčebny dělí už jen poslední lexaurin. Ale pokud kojíte, tak na něj zapomeňte. Na něj a na všechno nadýmavé. Nebo na všechno potenciálně alergického. Nebo na to, co obsahuje bublinky…Nebo na odložení dítěte. Nebo vlastně na život…
Takhle zoufale jsem si připadala u prvního dítěte. V mém okolí nikdo zkušenost s prdíky neměl a já vyčerpaná po nocích hledala, jak maličké ulevit. Přestože šlo o velmi náročné období, v konečném důsledku mi ukázalo cestu k tomu, jakým směrem rodičovství se vydat a ukázalo mi cestu i směr. Všechno zlé…znáte to.
Co prdíky způsobuje?
Dobrá otázka, horší odpověď. Meteorismus, jak se odborně označuje tohle trápení, způsobuje nahromadění plynu ve střevech, což miminko velice bolí a dává to patřičně najevo dlouhým usedavým řevem (záměrně nepíšu “pláč”, ten má dost daleko od pravdy). Většinou se koliky přisuzují nedozrálé trávicí soustavě novorozence, spolykanému vzduch/hltání při pití nebo dietní “chybě” kojící maminky (včetně alergie).
Při pátrání, jak mému prvorozenému miminku pomoci, jsem se dokonce dočetla, že nic jako koliky v podstatě neexistuje, miminko pláče, protože si zvyká na nové prostředí a chybí mu tzv. 4. trimestr (viz pediatr Dr. Harvey Karp, Nejšťastnější miminko v okolí, skoro nikdy nepláče a spinká jak andílek). V tomto případě tedy pomůže jen laskavá náruč maminky a víra, že tohle období jednou pomine. Naštěstí pomine.
Jak pomoci?
Vaše miminko může plakat z různých příčin, takže než se začnete trápit dietami nebo zkoušet různé přípravky na koliky, zkuste vyloučit základní trojkombinaci jeho nespokojenosti a pak můžete experimentovat dál. Ujistěte se, že je miminko nakojené/najezené, přebalené, má kontakt s maminkou/pečující osobou, případně má co cucat. Pokud je nadále nespokojené nebo se i propíná, kopká nožkami, může mít skutečně bolestivou plynatost.
Co můžete vyzkoušet?
Masáže, cvičení s nožičkami
Pokud se skutečně jedná o zaražený prdík, tak jsou masáže velmi efektivní. Jemným kroužením kolem pupíku miminka ve směru hodinových ručiček pomůžete rozhýbat střevní peristaltiku, takže vzduch pošlete až k jeho výpusti. Můžete zkusit i zakopkat nožkama jako jízda na kole a jemně přimáčknout k bříšku a opakovat. Nebo s přimáčknutými nožičkami jemně kroužit po bříšku.
K samotné masáži pak můžete použít olejíček přímo určený na prdíky – nám nejvíc pomohla máta peprná (je dost intenzivní – nicméně účinná), ale na trhu je těchto olejů a přípravků dostatečné množství.
Nahřívání bříška
Nahřátí bříška může být velmi úlevné – nahřátou plenou nebo třeba polštářkem z třešnových pecek. Jednou jsem i použila fén, ale to bylo i z důvodu vyzkoušení “bílého šumu”, který nám krásně fungoval na druhorozenou dcerku. Prvorozenou ale dráždil ještě víc. V noci občas stačila i teplá ruka a jemná masáž, aby se plyn ve střevech posunul. To už byla ale druhorozená starší a většinou ji opravdu trápil nějaký ten prdík když si zvykala na příkrmy.
Odříhnutí a polohování k odříhnutí
Tohle byla před lety rada za všechny drobné. První dcera odříhávala i více jak hodinu, většinou u toho na mě usnula a už se ani odříhnutí ani nekonalo. “Musíte měnit polohy,” tvrdil mi tehdy pediatr. A tak jsem pečlivě studovala Evu Kiedroňovou, abych zjistila, že to k ničemu nebylo. Tím netvrdím, že to nemůže někomu jinému fungovat, u nás se ale tato rada minula účinkem. Navíc, měnit polohy se spícím miminkem v noci znamenalo jej v podstatě vzbudit nebo tehdy ještě dost kostrbatým přetáčením nechtěně způsobit reflux. Každopádně jsem v zájmu zachování psychického zdraví přestala v noci pochodovat a odříhávat a zkusila vždy jen v sedě, jestli nějaký vzduch neuteče. Pokud se i za 20 minut nic nedělo, opatrně jsem spící miminko uložila do postýlky a spali jsme dál.
U druhé dcery jsem už jen kontrolovala, jestli se dobře přisává a v noci ji nechala i bez odříhnutí. A spánek byl o dost vydatnější než první 3 zamlžené měsíce s mou prvorozenou.
Některé polohy na odříhnutí jsou ale skutečně vhodnější než jiné. Ta nejznámější “přes rameno” se už v současnosti nedoporučuje kvůli zvýšenému tlaku hlavičky na krční páteř miminka. V našem případě by to i znamenalo mít takto dítě klidně hodinu, což není zdravé ani něj ani pro nás/vás. Mnohem lepší se zdá být nošení na tygříka, ve vyvýšeném klubíčku v náručí nebo na srdíčku v sedě, kdy ten co drží dítě je poněkud nakloněn, aby nedocházelo k zmíněnému tlaku na krční páteř miminka.
Nošení v šátku/nosítku
Po 6 týdnech nekonečného pláče, kojení, odříhávání a nespaní jsem se po nějaké skvělé radě pediatra rozbrečela v lékárně, protože lékárnice se divila, proč pediatr předepisuje na koliky kolostrum (lékaře jsem změnila, tak jsem na to ani nepřišla). Někdy v této době jsem si zakoupila své první šátkové nosítko, protože už nešlo jen kojit a odříhávat v sedě nebo na rukou, kupodivu jsem potřebovala i jíst nebo vylučovat. A to s neodložitelným, kolikami trápícím se dítětem prakticky nešlo. Naštěstí se tam maličké za chvíli líbilo a mně se uvolnily ruce a trochu i nervy. I koliky se trošku upravily, především asi svislou, nicméně ergonomickou polohou s nožičkami do M (opravdu odříhla třeba až po hodině nošení) a tlakem a teplem mého břicha na její bříško. Díky této úlevě jsem nakonec nošení poněkud propadla, ale o tom zase někdy příště.
Další tipy na koliky najdete ve druhé části.