Stále jsme v nemocnici, malý má novorozeneckou žloutenku. Zítra by nás podle hodnot bilirubínu mohli pustit domů, ptala jsem se lékařky, vystrašila mě, že pokud nás pustí a zhorší se to, vrátíme se na dětské oddělení na svícení. Nelíbí se jim, že pospíchám domů. Doufám, že to bude v pořádku. Na váze začíná otáčet křivku a nabírá. Díky bohu za to. U dcerky jsme odcházeli s umělým dokrmováním.
Je to miláček, pořád se na něj dívám, je trošku línější, ale papá. Kojím po 1,5 – 3 hoďkách, střídám obě prsa vždy. Po odříhnutí vždy hned usne, je moc hodný, těším se domů. Nikdo kromě manžela za námi nebyl. Jsem vděčna za to, že už mám nějaké zkušenosti a obstarám si vše sama. Sestřičky jsou sice hodné, ale i tak.
Mimochodem sedím! PO prvním porodu jsem si nemohla sednout tři měsíce, lékař mě tedy odrazoval, že bych měla více ležet, aby mi nepopraskaly stehy, ale já se cítím dobře. Asi bych šla hned do třetího potomka ,-) Jsem šťastná. Těším se, až budeme doma všichni čtyři pohromadě.