Štítek: Denisa

Zhruba měsíc po prodělaném koronaviru se chystám na plánovanou kontrolu na hematologii, skrz ředění krve nízkomolekulárním heparinem. Docházím k paní primářce a vedoucí celého oddělení hematologie. Stěžuji si, že se po injekcích necítím úplně ve své kůži. Bývá mi slabo, zima, bývám často velmi vyčerpaná, občas upadám do mdlob a buší mi srdce. Ptám se jí, zda je nutné krev i nadále preventivně ředit. Po odběrech, které se zdají být naprosto v pořádku jsme se domluvily na postupném vysazení injekcí. Musím ale dvakrát týdně na kontrolní odběry, aby se mohl zavčasu začít řešit případný problém. Už utekl skoro týden od vysazení heparinu a cítím se skvěle. Veškeré zdravotní problémy vymizely a já si opět začínám těhotenství plně užívat. ...

Po nedávné stížnosti na svého ženského lékaře sbírám odvahu navštívit jeho ordinaci. Ťukám na dveře, milá sestřička, zřejmě nic netušící, mi měří tlak, teplotu, kontroluje moč a váhu. Přesouvám se přímo ke gynekologovi na židli a nervózně na ni usedám. Po jeho výzvě jít za plentu a odložit si k vyšetření a ultrazvuku nesouhlasím. Doktor se začal smát. Když ale viděl můj ledový výraz, rychle ho smích přešel a zjišťoval důvody mého rozhodnutí. Říkám mu, že nemám potřebu argumentovat, jen že to tak teď prostě cítím, a ať mi vystaví k podepsání negativní revers. Odcházím s pocitem vítězství a raduji se, že nebudu muset každých 14 dní absolvovat vnitřní vyšetření, a dle mého přesvědčení miminku škodlivý ultrazvuk. ...

Je klasický úterní večer. Uspím dceru, jdu se navečeřet, umýt nádobí a osprchovat se. Odjakživa miluju horkou sprchu. Vylézám z koupelny, za mnou se valí pára dobrých pár metrů. Celá vyřízená po náročném dni upadám na pohovku a zapínám si v televizi svůj oblíbený seriál. „Právě o sobě dal prcek vědět!” vyhrkla jsem na manžela. Jako budoucí druhorodička bezpečně poznám, že se nejedná o žádné bublání střev ani zaražené prdy, nýbrž o regulérní pohyby. Oba si s mužem s rukami na mém břiše užíváme první pohyby našeho syna a nemůžeme se dočkat každého dalšího zřetelného kopance.

Z prvního těhotenství si pamatuji, že některé zdravotní pojišťovny proplácí peníze za prvotrimestrální screening. Proč bych to tedy nevyužila, když je v této podivné době každá koruna dobrá? Screening měl dvě části, a tak jsem vzala obě potvrzení o úhradách a vydala se na pobočku mě pojišťovny. Slečna za pultem po předložení dokumentů ťuká cosi do klávesnice. Řekla mi, že platbu za ultrazvuk mi proplatí, krevní odběry ale nikoliv. Gynekolog prý neměl nárok si krevní testy účtovat, jelikož tento výkon hradí rovnou pojišťovna. Zjistily jsme tedy, že lékař obdržel za tuto službu peníze dvakrát. Nevěřícně hledím na pracovnici pojišťovny a požaduji po ní možnosti řešení. Rozhořčená podávám ještě ten den na lékaře stížnost a prosím o vrácení „omylem vzniklého přeplatku”. Hned den následující mi...

Další kontrola u gynekologa. Vcházím do ordinace, kde stojí sestřička s odběrovou sadou v ruce. Neplánovaný odběr krve jako 1. část prvotrimestrálního screeningu. Z prvního těhotenství vím, že se kontroluje i hladina cukru v krvi. Upozorňuji sestru i lékaře na možnost zkreslených výsledků, neboť jsem předem nebyla upozorněna na tento úkon, a nepřišla jsem nalačno. Nikdo to nebere v potaz. Druhý den mi píše do průkazky vykřičník- zvýšený cukr. Nečekaně.  Pár dní poté jsem s manželem jela do Hradce Králové na 2. část screeningu- ultrazvuk. Milá a mladá lékařka mi změřila tlak, vyzpovídala mě a zkontrolovala miminko. Vše se jevilo naprosto v pořádku, bez jakékoliv odchylky. Spadl mi kámen ze srdce. Při odchodu z ordinace se nás doktorka ptá, zda chceme vědět pohlaví. S manželem se na...

Pandemie covidu je na ústupu. Po celou dobu jejího trvání se nemoc celé rodině vyhýbala. V úterý večer mi začalo být divně. Slabo, horkost celého těla, třes a ztráta chuti. Ráno volám své obvodní lékařce a žádám ji o nějaké léky na bolest hlavy, která byla v noci opravdu nesnesitelná. Té ale pozitivní antigenní test nestačil, a hnala mě těhotnou a bolavou se žádankou na PCR.  Výsledky samozřejmě vyšly pozitivní a já si konečně vyprosila analgetika, která mohu ve druhém trimestru užívat. Navíc mi preventivně nasadila injekce na ředění krve, kvůli mé nedávné zkušenosti s hlubokou žilní trombózou. Měla jsem strach o své nenarozené miminko. Myslím si, že covid byl větším zátěžovým testem více pro něj, než-li pro mě. Samozřejmě má izolace byla v rozporu s kontrolou prcka na ultrazvuku. Týde...

Nemůžu uvěřit tomu, že už jsem ve třetím měsíci těhotenství. Tak rychle to utíká. Nevolnosti ani jiné neduhy se stále nedostavily, už i únava mě začíná opouštět. Momentálně jsem překlenula nejrizikovější období a budu nadále doufat, že bude vše jak má být.  Dvanáctý týden je pro mě jasným impulzem oznámit své těhotenství nejbližší rodině. Prvorozenou dceru jsem oznámila hned po prvním ultrazvuku od lékaře. Manžel, tehdy ještě přítel se to dozvěděl skoro jako poslední, za to velmi netradičně, ale o tom jindy. Mám vymýšlet nějaké originální nápady na oznámení, nebo jim to prostě jen říct? Nejspíš dceři pořídím tričko s nápisem: „Velká ségra”, a ať si toho všimnou sami. Vlastně, není to moc obyčejné? Musím si to pořádně rozmyslet. ...

V porovnání s prvním těhotenstvím je pro mě tohle procházka růžovým sadem. Zatím. Nepociťuji žádné nevolnosti ani emoční labilitu. Jediné, co mě trápí, je neskutečná únava. Usínám ve stoje i ve frontě v supermarketu. Lehce se to podepisuje na mé prvorozené, která mi přijde lehce znuděná a začíná si vynucovat mou větší pozornost formou zlobení. Začínám pomalu přemýšlet, zda se nám narodí další holčička, nebo pro změnu chlapeček. Vzhledem k tomu, že máme doma v krabicích poskládané po většině růžové oblečení, byla bych ráda ušetřena nákupní mánie nemalé výbavičky. Jiné trable mě netrápí. O těhotenství vím zatím jen já, manžel a můj gynekolog. Netrpělivě čekám na 12tt, kdy výrazně klesá riziko samovolného potratu. Jsem pozitivní člověk a možné zklamání si nepřipouštím. ...

Všichni se doma radujeme. Volám do své gynekologické ambulance a žádám o termín příští návštěvy. Sestřička se ptá na datum poslední menstruace a objednává mě na později. Prý aby bylo vidět i tlukoucí srdíčko. Den „D” je tu a já vyrážím k lékaři. Puls mi letí do oblak. Mám jisté pochybnosti, ale snažím se být silná, a svou nervozitu se snažím ukonejšit 70% hořkou čokoládou. Řeším pár formalit s milou sestrou a následně vcházím do ordinace. Čekám co mi lékař sdělí. Jen co mi přiložil ultrazvukovou sondu, viděl naše miminko a já slyšela, že je vše v pořádku. Jeho srdce tluče rychle. O moc rychleji než to moje. Lékař gratuluje a domlouváme další návšvěvu. Ordinaci opouštím se slzami štěstí v očích, a s těhotenskou průkazkou v ruce. Jsem v osmém týdnu těhotenství. ...

Druhý den dělám další test. Slabá čárka, duch. Další den a další test- negativní. Radost z pozitivního testu rychle střídá pláč, hněv a pocit vyhoření. Já hloupá jsem se upnula na jeden jediný pozitivní test. Týden depresí a menstruačních bolestí. Sbírám odvahu a nasazení pro pokračování ve snažení se. Říkám si, že to přece nemůže být tak jednoduché a předešlý neúspěch pomalu pouštím z hlavy. Po dalším měsíci urputné snahy počít svého druhého potomka přichází čas udělat si test. Bez očekávání ho pokládám na kuchyňskou linku a odcházím. Po několika minutách na něj nevěřícně zírám. Jasně pozitivní. Dělám další 3 testy. Všechny hned silně pozitivní. Volám tatínkovi a oznamuji mu onu radostnou novinu: „Vyšlo to! Budeme mít druhé dítě!” ...

Dcera nedávno oslavila své třetí narozeniny. Večer jsem si prohlížela její fotky miminkovského věku, a začalo mi být lehce úzko. Věděla jsem, že je ten správný čas jí pořídit životního parťáka. Tatínek byl stejného názoru už o něco dříve, a tak jsme se všemi deseti shodli. Domluvili jsme se, že nebudeme na nic čekat, jelikož dceřině početí předcházela dlouhá cesta plná negativních testů a nespočet proplakaných nocí. Na doporučení jsem si v lékárně koupila kapsle macy peruánské za účelem srovnání hormonů a podporu plodnosti. Netuším jak je to možné. Nejspíš za to může psychosomatika, ale kapsle zabrali a světe div se- pozitivní těhotenský test hned v prvním měsíci snažení.