V porovnání s prvním těhotenstvím je pro mě tohle procházka růžovým sadem. Zatím. Nepociťuji žádné nevolnosti ani emoční labilitu. Jediné, co mě trápí, je neskutečná únava. Usínám ve stoje i ve frontě v supermarketu. Lehce se to podepisuje na mé prvorozené, která mi přijde lehce znuděná a začíná si vynucovat mou větší pozornost formou zlobení.
Začínám pomalu přemýšlet, zda se nám narodí další holčička, nebo pro změnu chlapeček. Vzhledem k tomu, že máme doma v krabicích poskládané po většině růžové oblečení, byla bych ráda ušetřena nákupní mánie nemalé výbavičky. Jiné trable mě netrápí.
O těhotenství vím zatím jen já, manžel a můj gynekolog. Netrpělivě čekám na 12tt, kdy výrazně klesá riziko samovolného potratu. Jsem pozitivní člověk a možné zklamání si nepřipouštím.