Užívám si konečně odpočinku. Práce mi kupodivu nechybí. Myslím jen na děti, které jsem nechala „na pospas“, ale věřím, že i to brzy přejde. Však je o ně dobře postaráno.
Držím si pravidelný režim: ráno vstávám (ne jako do práce, kdo by lezl jen tak po šesté ráno z postele), ale nevyspávám do oběda. Vařím, a to víceméně každý den, protože manžel jí doma, na tom se nic nezměnilo, navíc vařím pro sebe. Peču, to si užívám. Poklízím, pracuji na nějakých manželových věcech, protože podniká a já mu vedu účetnictví a celkově pomáhám s chodem firmy. Většinu dne tak trávím u počítače – a když nepracuju, tak trávím čas hledáním výbavičky. No a taky vánočních dárků. Letos se a Vánoce moc těším, tuším, že je prožiju naposledy v absolutním klidu a bez stresu, příští rok už to bude s miminkem jízda.
A samozřejmě se snažím lenošit, hladím si bříško – tenhle zvyk přišel úplně mimoděk, prostě tu najednou byl. No a taky cítím vy malé bublinky, které se mi objevují v břiše. Ještě to nejsou kopance, spíš bublání šampaňského, jak se mi tam to maličké stvoření vrtí.