Prázdniny se začaly chýlit ke konci a já musela zpátky na zem. Tedy zpátky do práce…
To, že jsem těhotná, jsem zjistila během letních prázdnin. Nerušeně jsem mohla vstřebávat novou informaci, protože jsem si užívala šest týdnů dovolené. Tenhle sen měl ale brzy skončit a mě čekal na konci srpna tvrdý návrat do reality – do práce, tedy do školy.
Ve škole…
Učím na střední škole češtinu, jsem třídní maturantů, takže bylo od první chvíle jasné, že musím své těhotenství nahlásit hned, protože za mě bude třeba sehnat náhradu co nejdříve – a v průběhu školního roku to nikdy není úplně snadné. Navíc mám zodpovědnost právě za své studenty.
Ředitel nezastíral, že mu komplikuju situaci, přesto byl rád za mě, věděl, že bych si miminko přála. A taky to, že mám na dítě už věk.
Drby, drby, drby!
U zástupkyně, která tvoří rozvrhy, jsem se hned první den objevila dvakrát. Poprvé, abych i jí osobně řekla, že jsem těhotná. Podruhé vůbec nevím proč – ale zajímavé je, že tentokrát mi říkala ona, že jsem těhotná. Prý u ní už byly kolegyně, které jí říkaly, že jsem těhotná. Na tom je zvláštní, že jsem tlustá stále stejně a bříško se zatím opravdu nerýsuje. A taky to, že jsem nikomu v práci o svém těhotenství zatím neřekla.
Přesně tohle byl důvod, proč jsem s oznámením těhotenství nechtěla spěchat, protože mi bylo jasné, že všichni začnou řešit všechno možné, jen ne sebe…
Jak to rychle začalo, tak to rychle skončilo…
Do práce jsem chodila tři dny. Pak jsem začala krvácet a doktor byl nesmlouvavý: buď hospitalizace, nebo kontrolka a klid na lůžku. Obrečela jsem to, těhotná jsem krátce, v práci jsem byla 10 let, cítila jsem zodpovědnost. Hodně mě to trápilo, proto jsem napsala své třídě mail, abych dětem vysvětlila situaci. Jsem ráda, že jsem to udělala, ulevilo se mi – a reakce dětí byla úžasná!
Horší byla situace v práci. Přišly rozvrhy a já zjistila, že nejen že už ve své třídě neučím, ale já už nejsem ani třídní. Nikdo se nenamáhal mi nic říct, prostě přišlo oznámení a já měla smůlu. Hormony bouřily, já brečela a brečela a všechno se mi tak nějak sypalo.
Jsem zkrátka mistr trápení a vůbec si neumím představit, jak vydržím dva týdny zavřená doma. Vím ale, že pak zkusím poprosit doktora, abych se mohla do práce vrátit. Alespoň na krátko.