Není snad otázka týkající se dětí, která by neměla dva tábory. Protichůdné. Mnohdy tak moc opačné, že jakákoliv diskuse připomíná spíše bitvu. A otázka sladkostí je právě jednou z těch ožehavých otázek.
Sladké? No a co…
Část rodičů je ve stravě velmi benevolentní a nabízí dětem sladkosti již od útlého věku – rok a půl staré dítě, které jí gumové medvídky či Kinder Pingu, jsme mohli vidět nejednou. Tato kategorie rodičů většinou sáhne po prefabrikované cukrovince, která vedle velkého množství cukrů a tuků (hlavně méně kvalitních, rostlinných i ztužených) obsahuje také konzervanty a mnohdy i barviva.
Cukr? Nikdy!
Být striktní do roka je zcela na místě, malé děťátko nepotřebuje prefabrikovaný cukr. O tom diskuse není. Některé maminky jsou striktní i poté – do tří let, jiné klidně do pěti. Některé maminky vedou bezcukrově celou rodinu, jiné potají ve spíži ujídají čokoládu.Nebudeme tedy nyní řešit rodiče nejmenších dětí, ale děti, které již přicházejí do kontaktu se svými vrstevníky. Jejich rodiče jsou pak vystaveni komplikovaným situacím – na hřišti, ve cvičení, v herničce, ale také třeba třeba na návštěvě, na svatbě či v obchodě.
Existuje zlatá střední cesta?
Můžeme si říkat, že první skupina nevede dítě zdravě, naopak druhá skupina zahrnuje šílené biomatky. Dost možná ani jeden přístup není správný.
Pokud chceme, aby se dítě stravovalo zdravě, musíme začít od dětského věku. A jít příkladem. To je zkrátka fakt.
Nicméně ani odpírání sladkostí není cesta. Představte si sami sebe, co byste udělali, kdybyste po delší dietě bez cukru dostali možnost dát si něco sladkého. Vzali byste si? Určitě ano. A zvládli byste odolat a dát si jen jeden kousek? Možná máte silnou vůli. Ale dítě ji rozhodně nemá! A tak když dostane možnost sníst něco, co doma nemá, udělá to. A nezastaví se, bude se ládovat a i když doma najede maminka opět na přísný režim, při další příležitosti dítě opět pravidla poruší.
Nevěříte? Zkuste jít okolo obchodu s potravinami blízko školy v době polední pauzy. Nebudete se stačit divit, co si děti nakoupí. A colové nápoje budou ten nejmenší problém. Věřte ale, že žádné dítko si neponese jablko či banán. Ať má doma výchovu a životosprávu jakoukoliv.
I tady se tedy jeví jako optimální hledat kompromisy. Tomu, aby si dítě koupilo chipsy, těžko zabráníme. Můžeme ale zabránit tomu, aby je obědvalo. Nabídněme dětem i alternativy. To platí i o sladkém. Není nic snazšího než upéct domácí koláč, dítě bude mít sladké, rodiče budou mít klid, protože vědí, co dítě jí. A pak zabráníme tomu, aby dítě řádilo jak utržené ze řetězu, jakmile k tomu dostane nejmenší možnost.