Uvažovali jste o tom, že byste se stali dobrovolným dárcem krve? Možná jím již jste. Možná vás ale něco odrazovalo a vy jste se nemohli rozhoupat. A přesně to je případ Kláry, která žila s pocitem, že by bylo správné dělat takové drobnosti, jako je třeba darování krve. Měla ale strach, ten však nebyl úplně konkrétní, spíš to byla obava z neznáma.
Kláro, proč ses nakonec rozhodla darovat krev?
O tom, že by bylo správné darovat krev, jsem byla přesvědčená dlouho. Dokonce jsem zvažovala i o tom, jak skvělé musí být pomoci někomu darováním kostní dřeně. Ale jsem zbabělec, a to i přesto, že moje maminka krev dlouhá léta darovala. Vždycky říkala, že „splácí dluh“ za syna, který podstoupil náročnou operaci. Jenže pak sama onemocněla. A tak jsem začala za její operaci splácet dluh já.
Dokážeš pojmenovat, proč ses dárcovství tolik bála?
Tak určitě hraje trošku roli strach z bolesti. Pak taky obava z neznámého, když člověk netuší, co ho vlastně čeká. No a pak je tu můj velký problém, já prostě nemám dobře viditelné žíly, vzít krev mi je problém. Přišlo mi, že s takovýma rukama, jaké mám já, není správné otravovat.
Co tvůj názor změnilo?
Mamčina nemoc. Rozhodla jsem se, že bych měla něco dělat. Nějak pomoci. Měla jsem tou dobou malé děťátko, byla jsem zoufalá, připadala jsem si nepotřebná a především bezmocná. Dárcovství byla cesta k tomu mít pocit, že udělám něco prospěšného.
Chystala ses na odběr nějak speciálně?
Poslední dny před odběrem jsem se snažila jíst méně sladkého i tučného, nepít alkohol. Naopak jsem se snažila pít hodně tekutin. Sama piju málo a vím, že s tím mám problém, takže jsem si hlídala, abych vypila 3 – 4 hrníčky čaje (odběr byl lednový), den před odběrem jsem se snažila skutečně vypít 2 litry tekutin.
Jaký byl tvůj první odběr?
Naivně jsem čekala moderní pracoviště, které znám třeba z odběrového centra ve fakultní nemocnici. To se nekonalo. Toalety s cedulkou volno/obsazeno, kterou není radno zapomenout otočit. Vše staré a nemoderní, ne příliš komfortní. Ale o to milejší a vstřícnější byl personál. Vše šlo hladce, potěšily mě dobré výsledky krevního obrazu i skvělý tlak, se kterým já spíše bojuji. Nejvíc mě překvapila rychlost – pryč jsem byla za hodinu a půl. A kdybych nečekala na lůžko pro odběr z levé ruky, byla bych pryč ještě o 15 minut dříve. Asi mi pomohla příprava, poctivé pití, možná klid, kdo ví.
Po odběru jsem byla kupodivu dost fit. Jen na mě padla poměrně velká únava, takže jsem se snažila dost odpočívat. A taky jsem měla velký hlad, pořád bych jen jedla a jedla. Naštěstí se všechno rychle srovnalo a druhý den jsem už o ničem nevěděla.
Takže průběh byl hladký?
Ano, u mě ano. Jen jsem čekala na lůžko pro levou ruku, takže mě „předběhl“ vysoký statný voják, snědý, pohledný, na rukou se mu rýsovaly žíly už od dveří. V tu chvíli jsem chtěla utéct, říkala jsem si, že tam jsem špatně, že mně určitě nic nepoteče… Když jsem kolem něj procházela na své lůžko, pomyslela jsem si jen, že není zas tak snědý, jak se zdál. Ale to už jsem řešila spíš svůj strach z bolesti než chlapy… A pak najedou začal pípat alarm u jeho odběru! Nikde žádné plenty, prostě místnost pro čtyři pacienty naráz, takže všichni koukali, co se děje. Krev přestávala téct, voják byl ještě víc bílý než před chvilkou a váhavě říkala, že má asi nízký tlak. V tu chvíli jsem měla strach ještě větší. Během chvíle jsem taky pípla, ale spíš proto, že jsem se zapovídala s pacientkou na druhém křesle a zapomněla jsem si pumpovat. Byla jsem ráda, že odběr proběhl rychle a bez dalších zvláštních příhod, sáček jsem naplnila a mohla jsem jít.
Co bude dál?
Dál budu čekat na výsledky. Kontrolní odběr byl OK, vlastní odběr proběhl + také odebrali nějaké další vzorky. Pokud bude vše v pořádku, mohu za čtyři měsíce akci zopakovat. Už nyní vím, že to udělám.
Jak to je s kostní dření, o které ses zmínila?
Jsem registrovaná jako anonymní dárce kostní dřeně. Mám za sebou první odběry a nyní budu jen vyčkávat, další případný postup bude až v momentě, kdy bych byla vyhodnocena jako vhodný dárce.
Nic dalšího darovat nehodláš?
Ne, opravdu ne. Dárcovství za peníze mi nepřijde dárcovství, darovat plnohodnotnou krev je možná důležitější než darovat plazmu, ale to je jen můj názor, třeba jej časem přehodnotím. Ale vím, že pokud bych někdy plazmu darovala, tak by to bylo v nemocnici, nikoli v placeném centru.