Tak jsem zpátky v jednom kole. Nebo tedy v kolotoči – tak se totiž přezdívá budově, ve které pracuji. Stýskalo se mi, práce mi chyběla, přesto jsem šla s obavami – nechci, aby na mě každý koukal, aby mě každý řešil. Doktor by mě klidně doma nechal, já sama úplně nechtěla, zejména jsem cítila zodpovědnost vůči dětem, které učím. Na druhou stranu vnitřně tuším, že v práci dlouho nebudu, začnou mi rychle ubývat síly. Pokud zvládnu dojet do Vánoc, budu ráda. A pokud ne, jsou důležitější věci na světě, než je práce. To si musím čas od času zopakovat.