Jednoduše mě nic nebaví. V práci není v současné době nejlepší atmosféra. Moje spolupracovnice si nejspíš uvědomují, že odejdu na mateřskou a někdy mám pocit, že mi tu mou budoucí nepřítomnost dávají pěkně sežrat. Jako těhotná zde nemám žádné úlevy od práce ani zkrácení pracovní doby ani nic podobného. Je pravdou, že jsem ani nic takového, jako je kratší pracovní doba, nežádala. Nemyslím si ale, že bych za to, že čekáme rodinu a půjdu na mateřskou měla trpět a cítit se špatně, protože kolegyně na mateřské tři roky jako já nebudou. Navíc mají každá už dvě mateřské pár let za sebou.
Je jasné, že dělat vše jako dřív nejde. Ani banalita jako zavázání tkaniček není to samé jako před půl rokem, natož pak dělat práci stejně dobře a rychle, jako předtím, i když se opravdu snažím, moje práce mě za normálního stavu kolektivu baví. Mám z toho opravdu špatnou náladu. Bohužel jsem člověk, který se neumí ohradit, i když na to nevypadám. Mám strach z hádky nebo konfliktu, který by nastal potom, bojím se, že by se všechno ještě zhoršilo. Prostě nejsem hádací typ. Doma si tedy přítelovi každý den stěžuji a nakonec se rozbrečím a nakonec si zalezu do postele. Nyní se ve mě všechno bouří. Nevím totiž, jestli to v práci vzdát a přijít o nějaké peníze do rodinného rozpočtu, „nudit“ se do březnového porodu doma, nebo se na to zkrátka vykašlat. Tahle situace mě opravdu mrzí. V takové situaci mě prostě napadá, že peníze nejsou všechno. Ten neustálý stres co na mě poslední dobou padá mi nedělá dobře a dítěti taky ne. O víkendu mám potom neustálou potřebu nedělat nic. Odpočívat, koukat na seriály a být jen sama se sebou. Normálně prožívám předvánoční čas jinak, nyní na to ale bohužel není nálada…